Monika Pilátová o osbě říká - malování je pro mě radost, svoboda a návrat k sobě

Monika Pilátová dnes žije v Brně-Líšni se svým manželem a tvoří pod názvem Moničina galerie. Sama říká, že si nikdy nemyslela, že se bude malování věnovat tak, aby své obrazy jednou ukazovala okolí. Jenže tvorba si k ní našla cestu velmi přirozeně. Nejprve jako radost, pak jako relaxace, později jako prostor, ve kterém se dá svobodně dýchat, zkoušet, hledat a objevovat.

Její obrazy nejsou přesnou kopií reality. Nejčastěji se v nich objevují ženy, barvy, abstraktní nálady, příroda, květiny nebo zvířata. Monika má ráda kombinovanou techniku, suchý pastel, akryl, olej, strukturovací pasty i různé materiály, které obrazu dodají hloubku a osobitost. Každý obraz je pro ni trochu cesta. Někdy jasná, jindy překvapivá. A někdy se z nepovedeného místa nakonec stane nový nápad.

Na její tvorbě je zajímavé právě to, že nevzniká z potřeby následovat trendy. Monika ví, co se líbí a co by se možná prodávalo snáz, ale nechce kvůli tomu ztratit sama sebe. Raději maluje po svém. Svobodně, nenásilně a s radostí.

Od potřeby někam patřit k lásce na celý život

Chuť tvořit měla Monika odjakživa. K malování se ale naplno dostala až před několika lety, po přestěhování ze Znojma do Brna. V novém městě nikoho neznala a hledala místo, kam by mohla patřit. Chtěla smysluplně trávit volný čas a potkat lidi, se kterými bude sdílet podobnou energii.

Zlom přišel na kurzu malování suchým pastelem. Tam potkala Žanetu a partu žen, se kterými začala tvořit v ateliéru ArteSvět v Brně. Z obyčejného kurzu se postupně stalo něco mnohem hlubšího. Monika o malování říká, že to byla láska na celý život. Když jeden den nemaluje, už jí to chybí.

Zpočátku o tvorbě neuvažovala jako o něčem vážnějším. Byla to především relaxace. Jenže obrazy začalo chválit okolí. Pak se prodal první obraz a přišel důležitý impuls pokračovat. Nešlo jen o prodej samotný. Šlo o potvrzení, že to, co vzniká pod jejíma rukama, se může dotknout i někoho dalšího.

První prodej, první výstava a odvaha ukázat se

Na svůj první prodaný obraz Monika nezapomněla. Byla to barevná duha vytvořená suchým pastelem na papíře. Koupila si ji žena, kterou vůbec neznala. Monika tomu nejdřív nemohla uvěřit. Zároveň ale přišla obrovská radost, která jí zvedla sebevědomí a dodala chuť tvořit dál.

Podobně důležitým momentem byla i odvaha vystavit své obrazy veřejně. Monika se popisuje spíše jako introvertní typ, proto by možná mnoho lidí z jejího okolí nečekalo, že se jednou představí také formou autorské výstavy. Ta se uskutečnila na podzim minulého roku a byla pro ni velkým krokem.

Vedle společných výstav s ateliérem ArteSvět tak přišla také vlastní autorská výstava a vernisáž. Právě tyto chvíle ukazují, že ruční tvorba není jen o hotovém výsledku. Je i o odvaze. O překonání nejistoty. O rozhodnutí ukázat něco osobního lidem, kteří na to mohou reagovat různě.

Obrazy žen, abstrakce a nálady, ve kterých si každý najde něco svého

Když má Monika popsat svoji tvorbu někomu, kdo ji nikdy neviděl, mluví hlavně o ženách. Ženské motivy jsou pro ni typické. Nejde ale o realistické portréty. Častěji se pohybuje na hranici abstrakce, nálady a symbolického vyjádření. Žena v jejím obraze nemusí být konkrétní osoba. Může být pocitem, představou, vnitřním obrazem nebo příběhem, který si divák doplní sám.

Vedle žen se v její tvorbě objevuje také příroda, květiny, zvířata a klasická abstrakce. Právě abstraktní obrazy Monika vnímá jako prostor, ve kterém se odráží momentální stav mysli. Každý člověk v nich může najít něco jiného. Jednomu připomenou klid, druhému pohyb, dalšímu vzpomínku nebo náladu, kterou neumí přesně pojmenovat.

Svůj styl by popsala třemi slovy: různorodý, nenásilný a hravý. Nechce se uzavírat do jedné šablony. Její tvorba se vyvíjí s praxí, zkušenostmi a novými technikami. Sama věří, že každý tvůrce časem získává vlastní rukopis. U ní ho lidé mohou poznat podle motivů, způsobu zpracování a celkové filozofie tvorby.

Kombinovaná technika: pastel, akryl, struktury a ruce od barev

Monika začínala se suchým pastelem. Právě u něj ji okouzlilo, že člověk pracuje hodně rukama. Barva se rozmazává, stínuje, dostává se do dlaní i na pracovní místo. Vzniká přímý kontakt mezi tvůrcem, materiálem a obrazem. Monika s úsměvem říká, že si u této techniky člověk připadá jako pravý umělec, protože barevný a špinavý od pastelů není jen obraz, ale často i celé okolí.

Nejraději má ale kombinovanou techniku. Umožňuje jí spojovat více médií a materiálů. Často začne suchým pastelem, který rozmazává na plátně. Potom přidává akrylové barvy, strukturovací pastu, látky nebo různé komponenty. Detaily většinou dokončuje linerem. Každé médium má podle ní svá pravidla, ale právě jejich kombinování jí dává největší volnost.

Občas maluje také olejem. Tato technika je pro ni jiná, pomalejší a odlišná v práci s barvou, ale líbí se jí. Doma si někdy kreslí tužkou nebo pastelkami na papír a zkouší akvarel, který považuje za nejtěžší. Právě zkoušení nových možností je pro ni důležitou součástí tvůrčí cesty.

Jak vzniká jeden obraz

Cesta jednoho obrazu může začít různě. Někdy Moniku inspiruje procházka, výlet nebo detail v přírodě. Jindy ji zaujme něco na internetu, třeba na Pinterestu. Občas má nápad v hlavě delší dobu a jen čeká na správný okamžik. Inspirace podle ní může přijít i úplně nečekaně — třeba během jiné činnosti nebo ve chvíli, kdy se něco na obraze nepovede.

Nejprve si vybere námět, vhodnou velikost a tvar plátna. Pak přemýšlí, jakou technikou by bylo nejlepší téma zpracovat. Někdy si na plátno udělá skicu, jindy začne volněji. Vybere barvy, připraví si materiály a pustí se do práce. Podle média, které používá, se potom obraz vyvíjí vlastním tempem.

Když je hotovo, obraz nalakuje fixačním lakem, vyfotí a připraví k prezentaci. Důležitá je pro ni také kvalita materiálu a to, aby byl obraz připravený k zavěšení. Zákazník možná na první pohled nevidí všechny kroky, které předcházely hotovému dílu, ale právě ony rozhodují o výsledku.

Tvůrčí klid, čaj a pracovní koutek v obýváku

Monice se nejlépe tvoří přes den, ideálně dopoledne. Potřebuje klid, aby se mohla ponořit do myšlenek. Nejraději maluje v tichu. Hudba, podcast nebo ruch by ji spíš rozptylovaly. Jejím malým rituálem je čaj, který si při tvorbě ráda popíjí.

Doma tvoří ve svém malém pracovním koutku v obýváku, který jí vytvořil manžel. Je sice malý, ale světlý a má ho ráda. Většinou je na něm stále něco rozpracovaného. Přes léto maluje také na terase u bytu. Nejvíce prostoru ale nachází v ateliéru, kam chodí jednou týdně. Tam se může malování věnovat několik hodin bez přerušování.

Na otázku, jestli má při práci pořádek, nebo kreativní chaos, odpovídá bez váhání: kreativní chaos. K malování to u ní zkrátka patří. Barvy, pomůcky, rozpracované obrazy, materiály a nápady vytvářejí prostředí, ve kterém vzniká něco nového.

Když obraz pohltí čas

Monika říká, že ji práce na obraze dokáže úplně pohltit. Na začátku se potřebuje trochu soustředit, ale jakmile se dostane do procesu, ztrácí pojem o čase. Často se jí nechce ani končit. Tvorba pro ni není hlavní práce, ale velký koníček, který chce dál rozvíjet.

Nejvíc ji baví závěrečné fáze obrazu. Konečné úpravy, dolaďování a lakování, kdy už je vidět finální výsledek. Naopak nejméně oblíbené jsou pro ni drobné detaily, opakující se motivy a samozřejmě úklid. Sama o sobě říká, že není příliš detailový typ. Má raději volnější tvorbu.

Ne každý obraz se povede podle plánu. Někdy se musí přetvořit, někdy vznikne úplně jiný výsledek a někdy je lepší obraz na čas odložit. Monika to bere jako zkušenost. Právě v tom je jedna z krás ruční tvorby. Ne všechno lze přesně naplánovat. A někdy se hodnota obrazu ukáže až ve chvíli, kdy tvůrce přijme změnu.

Vlastní cesta místo honby za trendy

Monika trendy sleduje, ale nechce podle nich tvořit. Ví, že kdyby se jim více přizpůsobila, možná by prodávala snáz. Jenže to by podle jejích slov už nebyla ona. Její tvorba vychází z vnitřní potřeby malovat svobodně, ne z kalkulu.

Ráda se vrací k modré barvě, k motivům žen a k materiálům, které dávají obrazu strukturu. Baví ji pasty, vrstvy a různé způsoby dotváření povrchu. Její obrazy mají vyzařovat pohodu, klid, zamyšlení a radost. Chce, aby s nimi byl člověk rád. Aby se na ně mohl dívat opakovaně a nacházet v nich něco svého.

Mezi srdcové obrazy řadí například slona malovaného olejem. Byl to její první zvířecí motiv na plátně a podle reakcí okolí působí téměř živě. Z poslední doby zmiňuje také obraz nazvaný Muzikantka, který namalovala olejem — technikou, ke které se vrací jen občas.

Reakce zákazníků, které zůstanou v paměti

Pro tvůrce bývají reakce lidí často stejně důležité jako samotný prodej. Monice utkvěl v paměti například moment, kdy si klientka koupila obraz s názvem Hory a pověsila si ho v ložnici tak, aby ho viděla každé ráno po probuzení. Taková reakce ji potěšila a dojala.

Silný příběh mají také mandaly, které vytvořila pro klientku a její maminku jako poděkování. Každá dostala jiný obrázek a jejich reakce byla natolik krásná, že Monice za ně děkují dodnes. Právě takové chvíle ukazují, že obraz nemusí být jen dekorace na stěně. Může se stát osobním darem, připomínkou, poděkováním nebo tichým místem, ke kterému se člověk vrací.

V poslední době ji potěšila také zakázka na obraz s tématem moudrosti a bohatství. Překvapila ji a zároveň ji vnímá jako výzvu. Zakázkové tvorbě se zatím věnovala jen okrajově, ale právě podobná zadání mohou být novým impulsem.

Co lidé u ručně malovaného obrazu často nevidí

Monika by si přála, aby lidé při výběru ručně malovaného obrazu více vnímali, co všechno se za ním skrývá. Nejde jen o plátno a barvy. Do ceny i výsledku vstupují materiály, pomůcky, čas, zkušenosti, zkoušení technik, příprava, samotná tvorba, focení i bezpečné balení.

Ruční práce má podle ní kouzlo hlavně v tom, že neexistují dva stejné obrazy. Každý vzniká jinak, v jiné náladě, s jiným příběhem a jiným dotekem ruky. I když by se tvůrce snažil vytvořit podobný motiv, výsledek nikdy nebude totožný. Právě v tom je rozdíl oproti sériové produkci.

Na tvůrčí práci je krásné, že ji naplňuje a přináší jí relaxaci. Není to povinnost, ale radost. Náročnější stránkou je podle ní především konkurence a snaha prosadit se. V online prostředí je těžké najít správné zákazníky a dostat tvorbu mezi lidi, kteří jí budou rozumět.

Prodej, focení a hledání správného zákazníka

Cesta od tvorby k zákazníkovi je pro Moniku jednou z nejnáročnějších částí celé tvůrčí dráhy. Největší výzvou je propagace a hledání lidí, které její obrazy opravdu osloví. Na sociálních sítích a vlastním webu své obrazy prezentuje, ale zkušenost s online prodejem zatím nevnímá jako jednoduchou.

Velkou podporou je pro ni ateliér ArteSvět, který pořádá společné výstavy. Právě výstavy jí pomáhají dostat tvorbu mezi lidi přirozeněji. U obrazů je totiž osobní setkání často velmi důležité. Barvy, struktura, velikost i atmosféra díla mohou naživo působit jinak než na fotografii.

Focení obrazů považuje Monika za velmi důležitý, ale náročný krok. Fotí si je sama, nejlépe při světle a na jednoduchém pozadí. Potom snímky většinou upravuje ořezem. Nejtěžší je podle ní zachytit obraz tak, aby vypadal jako ve skutečnosti. Dobrá fotografie by měla ukázat velikost, techniku, materiál, barvy i atmosféru. Reálný dojem z výrobku je pak pomyslnou třešničkou na dortu.

Proč dává Monice smysl Targalo

Na Targalo.cz narazila Monika při hledání dalších možností, jak své obrazy prezentovat. Zaujala ji možnost vystavit díla v prostředí, které je zaměřené na tvůrce a ruční práci. Na zkoušku proto přidala několik obrazů.

Na myšlence Targala jako galerie tvůrců jí dává smysl především možnost prezentace a následná podpora. Právě u autorské tvorby je důležité, aby výrobek nebyl vytržený z kontextu. Zákazníka často nezajímá jen cena a rozměr, ale také člověk, který za dílem stojí, jeho cesta, rukopis a příběh.

Monika sama vnímá, že příběh pomáhá budovat důvěru, vztah k výrobku i lepší pochopení jeho hodnoty. A právě to je u ručně malovaných obrazů zásadní. Obraz není anonymní položka v katalogu. Je to výsledek osobní práce, hledání, barev, času a odvahy.

Na čem Monika právě pracuje

V současné době má Monika rozmalovaný obraz, který je určený na výstavu s tématem Slavný malíř rukou amatéra. Vybrala si Egona Schieleho a motiv jeho sestry, kterou zpracovává s nádechem moderní, barevné doby.

Zároveň přemýšlí nad novou zakázkou se specifickým zadáním. Téma moudrosti a bohatství pro ni představuje výzvu. A právě výzvy jsou pro ni důležité. Pomáhají jí posouvat se dál, zkoušet nové možnosti a hledat vlastní způsob vyjádření.

Do budoucna by se chtěla více zviditelnit. Nesní o tom, že bude tvořit podle očekávání druhých. Naopak. Jejím přáním je malovat dál po svém a občas své obrazy představit na výstavě. Kdyby se tvorba jednou stala hlavní obživou, byl by to podle ní zatím nepředstavitelný sen.

Co Monice tvorba dala

Malování pro ni znamená únik z reality, snění, odpočinek, relaxaci a pocit z dobře vykonané práce. Po přestěhování do Brna jí pomohlo stát se součástí komunity stejně naladěných lidí. Přineslo jí nová přátelství, větší sebevědomí a poznání, že něco dokáže.

Na své cestě je nejvíc pyšná na odvahu ukázat první obraz. Dnes by svému mladšímu já řekla jednoduše: nenech se ničím odradit a limitovat. Maluj.

A stejný vzkaz má i pro lidi, kteří váhají začít tvořit: pokud máš chuť tvořit, začni hned a neboj se. Tato věta dobře vystihuje i její vlastní cestu. Nebyla o velkém plánu. Byla o chuti vzít do ruky barvy, přijít mezi lidi, zkusit to a postupně získávat odvahu.

Kde na Targalu hledat obrazy a autorskou tvorbu?

Pokud vás baví originální obrazy, dekorace a tvorba s osobním rukopisem, můžete na Targalu procházet především sekci Obrazy. Najdete zde hotové autorské práce od tvůrců, kteří do svých výrobků vkládají čas, zkušenosti i vlastní příběh.

Shrnutí: obraz jako radost, svoboda a kus odvahy

Příběh Moniky Pilátové ukazuje, že tvorba nemusí začít velkým plánem. Někdy začne potřebou někam patřit, vyzkoušet kurz, potkat fajn lidi a smysluplně trávit volný čas. Z malé chuti tvořit se ale může stát něco, co člověka provází každý den.

Moničina galerie je postavená na barvách, ženských motivech, kombinované technice a osobním přístupu. Monika netvoří podle trendů, ale podle sebe. Chce, aby její obrazy přinášely pohodu, klid, zamyšlení a radost. A právě to je na její tvorbě nejdůležitější.

Její cesta je také připomínkou, že za ruční tvorbou stojí mnohem víc než hotový výrobek. Je v ní odvaha ukázat se, práce s nejistotou, hledání vlastního rukopisu, radost z dokončeného obrazu i reakce lidí, které dokážou tvůrce povzbudit na dlouhou dobu.