Jana Novotná - Teplo, které si můžete obléct

Jsou výrobky, které mají být krásné. A pak jsou výrobky, které mají člověka zahřát, zklidnit a připomenout mu, že poctivá ruční práce má pořád své místo. Právě taková je tvorba Jany Novotné, která stojí za značkou jablicko17.cz.

Jana se věnuje ručně pletenému, háčkovanému a šitému zboží. Její tvorba je úzce propojená s galanterií v Koryčanech ve Zlínském kraji, kde má svou prodejnu na náměstí. Právě galanterie pro ni nejsou jen obchodem. Sama říká, že jsou pro ni něco jako cukrárna – místo plné barev, materiálů, doteku, nápadů a budoucích projektů.

Její značka vznikala pomalu a nenápadně. Ne jako velký podnikatelský plán, ale jako cesta od prvních oček, prvních ponožek, prvních jarmarků a prvních zákazníků. Dnes je jablicko17.cz značka, která stojí na pletení, barvách, přízích, rodinné atmosféře, poctivosti a radosti z toho, že ruční výrobek může někomu skutečně zpříjemnit den.

jablicko17.cz: značka, která vznikla pod jabloní

Název jablicko17 má svůj vlastní příběh. Vznikl v roce 2010, kdy Jana seděla u babičky na zahradě pod jabloní a pletla své první ponožky. Potřebovala si vytvořit e-mail a přezdívku na Fler.cz. Byl víkend, datum sedmnáctého, a protože seděla pod jabloní, vzniklo „jablicko“. Systém ale chtěl ještě číslo – a tak přidala 17.

Později k názvu přibyly také ikonické jehlice zapíchnuté do jablíčka. Z obyčejné přezdívky se postupně stal název značky, pod kterou Jana tvoří, prodává, učí a buduje svou vlastní cestu.

Za značkou stojí ona sama, ale důležitou roli v ní má také rodina. Ve výrobě i v chodu obchodu jí pomáhá maminka a sestra. Každá svým způsobem, ale obě s velkým srdcem. Právě díky tomu má jablicko17 nejen pevné základy, ale i rodinnou atmosféru, která je pro Janu nenahraditelná.

Galanterie jako cukrárna

Jana vyrostla v Koryčanech, malém městečku ve Zlínském kraji, obklopeném částí Chřibských lesů. Dnes zde vede galanterii na náměstí. Koryčany mohou lidé znát díky tradiční Thonetově výrobě, hradu Cimburk nebo kuchyním Koryna. Pro Janu jsou ale hlavně domovem její tvorby.

Galanterie pro ni mají zvláštní kouzlo. I když by si mohla příze objednat za nákupní ceny, pořád má potřebu při cestách navštěvovat jiné galanterie a odnést si z nich alespoň něco malého. Nejde jen o nákup. Jde o dotek.

Sáhnout si na klubíčko, vidět v něm budoucí projekt, vnímat barvu, strukturu a představu hotového výrobku – právě to je pro ni zdroj radosti i inspirace.

Teplo, které si můžete obléct

Kdyby měla Jana svou tvorbu popsat člověku, který ji nikdy neviděl, řekla by, že působí jako teplo, které si můžete obléct. Je to spojení jemnosti, poctivosti a klidu, který vzniká, když se příze promění v něco užitečného a krásného.

Stylově je její tvorba jednoduchá, čistá a přirozená. Nepřehání to s ozdobami. Nechává vyniknout barvy, struktury a samotnou krásu příze. Atmosféra jejích výrobků je hřejivá, domácká a laskavá – jako když si člověk uvaří čaj, sedne si pod deku a svět na chvíli zpomalí.

Jana tvoří ponožky, čepice, šály, rukavice, svetry, hračky, doplňky i zakázkové výrobky. Základem je především pletení, ale v její značce mají své místo i háčkované a šité výrobky. Každý kus je originál, protože ruční práce nikdy není úplně stejná. A právě v tom je její kouzlo.

První výrobek? Jedna ponožka za týden

Úplně prvním výrobkem byla ponožka. Jedna jediná. Trvala asi týden. Ne proto, že by Jana neměla čas, ale protože jí to zkrátka ještě nešlo. Každé oko musela hlídat, párat, zkoušet znovu a znovu. Měla pocit, že se ponožka snad brání tomu, aby vůbec vznikla.

Nakonec ji ale dokončila. Nebyla dokonalá, měla chyby, ale byla její. A právě ten pocit byl k nezaplacení. Byla to první hmatatelná připomínka toho, že když člověk vydrží, dokáže víc, než si na začátku myslí.

Možná i proto dnes Jana lidem, kteří začínají, říká, aby trénovali každý den alespoň chvilku. Nepotřebují hodiny času. Stačí pár minut, ale pravidelně. Sama říká, že na kurzech ještě nepotkala nikoho, komu by to šlo tak těžce jako jí na začátku. A přesto se to naučila.

K pletení ji přivedly ženy, které ji přijaly mezi sebe

K pletení Janu přivedla velmi hodná paní, které dříve pomáhala s úklidem a nákupy. Ona i její kamarádky ji mezi sebe přijaly a trpělivě ji učily první oka.

Zpočátku se do pletení nijak zvlášť nehrnula. Jenže laskavost, společné chvíle a atmosféra tvoření udělaly své. Postupně zjistila, že ji příze, barvy a struktury lákají víc, než čekala. Pak už to šlo jedno klubíčko za druhým, jeden projekt za druhým a jedna radost za druhou.

Vážněji se tvorbě začala věnovat kolem roku 2010. Po prvních úspěšných výrobcích začala jezdit na jarmarky, sbírala zkušenosti a zjišťovala, že ji to naplňuje mnohem víc, než čekala. Tvorba přestala být jen koníček. Stala se cestou, která jí dávala radost, smysl a pocit užitečnosti.

První prodej a dveře do nového světa

Na svůj první prodaný výrobek si Jana pamatuje dodnes. Byly to ponožky. Tehdy ještě trochu křivé, s pár nedokonalostmi, ale upletené s obrovským odhodláním. Koupila si je paní na malém jarmarku, kam se Jana poprvé odvážila vyrazit s několika málo výrobky.

Když si paní ponožky vzala do ruky, usmála se a řekla, že přesně takové hledala. Jana v tu chvíli skoro nedýchala. Byla to směs radosti, překvapení a pokory. Nešlo jen o první prodej. Byl to důkaz, že její práce má smysl a že dokáže někomu udělat radost.

Když zákaznice odešla s ponožkami v tašce, měla Jana pocit, jako by se jí otevřely dveře do úplně nového světa.

„Jsi jak stará babka“ – začátky nebyly jen romantické

Na začátku pro Janu nebyla nejtěžší technika, čas ani finance. Nejtěžší bylo ustát reakce lidí. Bylo jí teprve dvacet a často slýchala poznámky, že dvacetiletá holka sedící u pletení je „jak stará babka“.

Takové reakce bolely víc než párání nebo křivé oko. Člověk je mladý, nejistý a hledá, kam patří. A místo podpory slyší posměšky.

Právě to ji ale nakonec posílilo. Naučilo ji stát si za tím, co miluje, i když to není podle okolí moderní nebo běžné. Dnes má spoustu mladých zákaznic a zákazníků, kteří háčkují, vyrábějí koberce, pletou nebo vyšívají. A Jana je ráda, že se tehdy nenechala odradit.

Akryl, který nekouše

Jana nejraději pracuje s akrylem. Pro někoho je to možná překvapení, ale ona v něm vidí materiál, který má mnoho praktických výhod. Je jemný, měkký, nekouše a zákazníci ho mají rádi právě proto, že je příjemný i pro lidi s citlivou pokožkou nebo pro ty, kteří nesnesou klasickou vlnu.

Akryl je zároveň odolný, snese běžné zacházení, praní i každodenní nošení. To je pro Janu důležité. Chce, aby její výrobky dělaly radost dlouho, ne jen jednu sezónu.

Kromě akrylu se vrací také ke kombinaci akrylu a vlny. Má ráda ověřené materiály, které dobře drží tvar, mají krásné barvy a umožňují jí tvořit přesně tak, jak potřebuje. A zvláštní místo mají v její tvorbě samovzorovací příze. Baví ji sledovat, jak se pod rukama objevují pruhy, melíry a vzory, které vznikají téměř samy.

Jak vzniká jeden výrobek

Nápad obvykle přijde z potřeby, z přání zákazníka nebo z příze, do které se Jana zamiluje. V hlavě si potom poskládá, co z ní vznikne – čepice, ponožky, svetr, hračka nebo jiný výrobek. Vidí barvy, tvar, styl a začne vybírat vhodnou přízi.

Potom přichází volba jehlic, typu vzoru a způsobu zpracování. Někdy zvolí jednoduchou klasiku, jindy si chce více „vyhrát“. Samotné pletení je pro ni rytmus – oko za okem, řada za řadou. Průběžně kontroluje tvar, velikost i napětí příze.

Když něco nesedí, párá. Někdy i víckrát. Raději vypáře a začne znovu, než aby odevzdala něco, s čím není spokojená. Po dokončení přichází zapravení konců, kontrola švů, případné tvarování, focení, popis, balení a cesta k novému majiteli.

Menší výrobky, jako čelenky nebo jednoduché čepice, jí zaberou obvykle 3 až 6 hodin čistého času. Střední výrobky, třeba ponožky, složitější čepice, hračky nebo nákrčníky, přibližně 6 až 12 hodin. Větší projekty, jako svetry, kabátky nebo deky, mohou zabrat několik dní až týden.

Ponožky jako srdcovka

Ze všeho nejvíc Janu baví pletení ponožek. Jsou pro ni malým projektem, který má začátek, prostředek a krásný konec. Miluje sledovat, jak se z pár ok stává něco, co bude hřát a dělat radost.

Ponožky jsou zároveň výrobkem, po kterém zákazníci sahají nejčastěji. Líbí se jim originální barevné kombinace, samovzorovací příze a praktické použití. Každá dvojice je malý originál.

Jana se nebojí ani velkých velikostí, klidně i čísla 50. Bere to jako výzvu a zároveň jako důkaz, že ji ponožky pořád baví. Ponožky ji provázejí celých 16 let a staly se symbolem značky jablicko17.

Zakázky, které opravdu pomáhají

Jana tvoří také zakázkově. Zákazníci si mohou vybrat barvy i velikosti a ona jim uplete přesně to, co potřebují. Nejčastěji jde o ponožky, čelenky, čepice, návleky na ruce i nohy, nákrčníky a další drobnosti podle domluvy.

Velmi často plete ponožky nebo návleky na oteklé nohy. Takové, které netlačí, ale zároveň krásně hřejí a drží tvar. Právě tady se ukazuje, že ruční tvorba není jen estetická záležitost. Může být také praktická, osobní a opravdu užitečná.

Jedna z nejpřekvapivějších zakázek byly ponožky na nošení po sauně. Zákazník chtěl něco extra měkkého, hřejivého, ale zároveň prodyšného, aby si je mohl obout hned po saunování. Podobné zakázky Janu baví, protože v nich musí spojit pohodlí, funkčnost a osobní potřebu zákazníka.

Ponožky pro Warner Bros a výrobky v televizi

Mezi objednávkami, na které Jana nikdy nezapomene, zmiňuje poptávku na ponožky pro projekt Bosco – Ponožky pro Warner Bros Pictures. Podle jejího vyprávění šlo o krycí jméno pro film Spider-Man: Daleko od domova. Byl to pro ni moment velké cti.

Její výrobky se objevily také v seriálu Slunečná. Vidět vlastní pletené kousky v televizi je podle Jany zážitek, který potěší, dojme a připomene, že práce má smysl.

Takové chvíle jsou pro tvůrce důležité. Nejen kvůli viditelnosti, ale hlavně kvůli vnitřnímu potvrzení, že cesta, kterou si vybral, někam vede.

Tvůrčí den mezi prodejnou, e-shopem a nočním pletením

Jany den začíná brzy. Kolem sedmé ráno vyráží na prodejnu, kde se pouští do balení objednávek z e-shopu a jejich odesílání. Od 8 do 16 hodin přicházejí zákazníci, doplňuje se zboží, řeší se dotazy a prodejna žije svým každodenním rytmem.

Když je mezi tím chvilka klidu, Jana plete. Jehlice má po ruce pořád a využije každou volnou minutu.

Po zavření prodejny odjíždí domů, zvládne domácnost a večer se k pletení vrací znovu. Obvykle plete do 23 hodin, někdy do jedné ráno. V sezóně se stane, že končí i ve tři ráno. Ne proto, že musí, ale protože ji to baví.

Nejlépe se jí tvoří večer a v noci. Tehdy je klid, prodejna je zavřená, doma je hotovo a ona se může ponořit do práce bez spěchu.

Čaj, podcasty a pletení v přírodě

Jana má při tvorbě malé rituály. Na začátku si uvaří čaj nebo kávu. První doušek je pro ni signál, že začíná její chvíle klidu a tvoření.

K tomu si často pouští podcasty, nejčastěji Inspiraci Baťa s Gábi Končitíkovou. Když nemá náladu na podcast, pustí si hudbu – rock, pop, dance nebo country. Ticho má občas také ráda, ale u tvoření jí spíš vyhovuje, když kolem něco jemně hraje.

Úplně nejvíc miluje pletení venku v přírodě. Vezme si termosku s čajem, deku, najde si klidné místo a nechá se unášet tichem a čerstvým vzduchem. Tvoří také na terase nebo v kavárnách. V Koryčanech má ráda kavárnu Pokec, kde je příjemné prostředí i pro tvořící maminky.

Kreativní chaos plný přízí

Jany pracovní místo je plné přízí. Barevná klubíčka má všude kolem – v košících, policích, krabicích i taškách připravených na další projekty. Je to útulný, měkký a barevný chaos, který ale přesně ví, jak číst.

Každá příze má svůj příběh, svůj účel a svůj budoucí projekt. Ať tvoří doma, na terase nebo venku v přírodě, příze jsou vždy s ní. Jsou její barvy, její paleta, její radost.

O svém pracovním prostředí říká bez váhání: kreativní chaos. Ne dokonale uklizený prostor, ale systém, ve kterém ví, kde co je, a který jí dovoluje tvořit spontánně a s radostí.

Co lidé u ručně pletených výrobků často nevidí

Mnoho lidí si neuvědomuje, kolik času a zručnosti je za každým ručně vyrobeným kouskem. Nejde jen o samotné pletení. Předchází mu výběr materiálu, příprava, měření, zkoušení a někdy i několik neúspěšných pokusů, než vznikne správný tvar a velikost.

Ručně pletené věci vyžadují trpělivost, přesnost a roky praxe. Každý výrobek je výsledkem práce, kterou stroj nikdy nenahradí.

Do ceny ruční práce se podle Jany promítá materiál, čas, zkušenosti, nástroje, zkoušení, chyby, focení, balení, komunikace, originalita, provozní náklady, poplatky i administrativa. Ručně vyrobený kousek není jen produkt. Je to čas, dovednost, péče, energie a náklady, které dohromady tvoří jeho hodnotu.

Když lidé nechápou cenu ruční práce

Jana se mnohokrát setkala s tím, že lidé na začátku nechápali cenu ručně pleteného výrobku. Neuvědomili si, kolik hodin práce, zkušeností a soustředění je za jedním párem ponožek.

Když jim ale vysvětlila postup, čas, materiál a péči, reakce se změnila. Najednou říkali, že za to chce vlastně málo. Jedna paní jí dokonce nechala hezké dýško, protože pochopila, kolik práce a srdce v tom je.

Právě proto Jana vnímá jako důležité lidem hodnotu ruční práce přibližovat. Když ji pochopí, začnou si jí vážit mnohem víc.

Focení jako nejméně oblíbená část práce

Pokud je něco, co Jana na své práci nemiluje, je to focení. Samotné pletení, příze a barvy ji baví. Ale jakmile přijde na focení hotového výrobku, nadšení opadá.

Focení vyžaduje jiný typ energie. Najít správné světlo, úhel, zachytit barvy tak, jak vypadají ve skutečnosti, ukázat strukturu a teplo výrobku – to je pro ni mnohem náročnější než stovky ok na jehlicích.

Zároveň ví, že fotografie má obrovskou roli. Podle Jany musí fotka zákazníka uhranout. Je důležitější než text, i když text má také velký význam. Dobrá fotka rozhoduje během prvních vteřin.

Nejvíc se jí osvědčily autentické fotografie výrobků na člověku. U návleků na ruce a nohy zaznamenala výrazný nárůst zájmu ve chvíli, kdy je vyfotila oblečené na přátelích. Lidé hned viděli, jak vypadají v reálu a jak se nosí.

Od trhů přes Fler až po Targalo

Jana začínala klasicky – na trzích. Objela mnoho měst na Moravě i ve Slezsku, od malých jarmarků po velké sezónní akce. Právě tam se naučila nejvíc. Mluvit s lidmi, poslouchat jejich potřeby a vidět reakce naživo.

Později se posunula do online světa. Prodávala na Fler.cz, vybudovala vlastní e-shop jablicko17.cz a postupně rozvíjela další online kanály. Měla také prodejnu ve Vyškově a připravovala prodejnu v Boskovicích. Období covidu jí ale přineslo těžkou zkoušku, kdy musela některé plány opustit. Dnes je šťastná, že má jednu prodejnu a jedny starosti.

Aktuálně prezentuje a prodává svou tvorbu přes vlastní e-shop, Targalo, sociální sítě, doporučení a stálé zákazníky. Sama si hlídá fotky, úpravy, texty, prezentaci i balení, protože chce, aby vše odpovídalo tomu, jak její práce vypadá a jak ji cítí.

Proč dává Janě smysl Targalo

O Targalu se Jana dozvěděla díky reklamě na Instagramu a později také na Facebooku. Viděla ho opakovaně a měla pocit, že na ni vykukuje ze všech stran. Nakonec si řekla, že je čas zkusit něco nového.

Zaujala ji možnost potkat nové zákazníky z celé Evropy a také to, že Targalo působí jako nová komunita stojící na tvůrcích, ne na anonymních produktech.

Na myšlence galerie tvůrců jí dává smysl prostor pro konkrétního člověka a jeho práci. Ruční výrobky zde nejsou schované za anonymní nabídkou, ale mohou být vidět i se svým příběhem. Právě to je pro ruční tvorbu důležité.

Když inspirace zmizí a nastoupí disciplína

Jana otevřeně mluví i o těžších obdobích. Zažila chvíle, kdy inspirace nepřicházela, a dokonce i vyhoření. Nejsilněji to pocítila v době, kdy otevřela druhou prodejnu, měla velké plány a během covidu jí zavřeli obě.

Najednou se zastavil svět, práce, zákazníci i energie. Poplatky se ale nezastavily a kompenzace nebyly samozřejmostí. Byla to pro ni životní výzva a velká facka.

Pomohla jí disciplína, pohyb venku, hudba, samotné pletení a hlavně sen – dělat lidem radost. Jana říká, že inspirace se vždycky vrátí. Někdy potichu, někdy ve velkém stylu, ale vrátí se. Důležité je nepřestat.

Co Janu tvorba naučila

Tvorba ji naučila hlavně trpělivosti. Té skutečné, kdy člověk musí sedět, párat, začínat znovu a nevzdat to, i když to nejde hned.

Vedle trpělivosti jí dala také disciplínu, vytrvalost, kreativitu, schopnost pracovat s chybou a komunikovat se zákazníky. Naučila ji zastavit se, nadechnout a řešit věci v klidu. Sama říká, že ji tvorba vychovala.

Dodala jí také sebevědomí. Vidí, co dokáže vytvořit, a ví, že krásné věci vznikají pomalu, poctivě a srdcem.

Na čem Jana právě pracuje

Právě teď si Jana ve volných chvílích chystá zásoby na zimu. Zima je pro ni hlavní sezóna, proto postupně doplňuje všechny velikosti ponožek i návleky na ruce a nohy, aby byl sortiment připravený, až začne být o teplé věci největší zájem.

Chystá také novou nabídku zimních přízí a malé překvapení, které chce zveřejnit ve chvíli, kdy přijde správný čas. Do budoucna ji láká také frivolitkování, o kterém nedávno psala na blogu. Přijde jí jako jemná a precizní technika, kterou by jednou ráda viděla naživo a možná ji vyzkoušela i ve vlastní tvorbě.

Během příštího roku by chtěla svou značku posunout hlavně do ještě větší pohody a příjemného prostředí prodejny i e-shopu. Za pět let by si přála, aby jablicko17.cz bylo stabilní, klidné a příjemné místo, kam se zákazníci vracejí s důvěrou.

Velký sen? Výstava pletené tvorby

Když přišla řeč na velký sen spojený s tvorbou, Janu překvapila samotná představa výstavy. Do té doby ji to vlastně nenapadlo. Ale když o tom začala přemýšlet, zjistila, že by to mohlo být krásné.

Představa, že by její výrobky byly vystavené jako celek, v hezkém prostoru a s příběhem, který je provází, je pro ni nádherný sen a možná i cíl do budoucna.

Vzkaz pro ty, kteří váhají začít tvořit

Jana by lidem, kteří váhají začít tvořit, řekla jednoduše: vyberte si barvu, která je vám příjemná, a prostě začněte. Nemusí to být dokonalé. Důležité je udělat první krok a pak se k tomu pravidelně vracet, ideálně každý den alespoň na chvilku.

A když se člověk zasekne, neví kudy dál nebo potřebuje poradit, může se zastavit na prodejně nebo se ozvat. Tvoření je cesta, na které člověk nemusí být sám.

Zákazníkům, kteří si vybírají ručně vyráběný výrobek, vzkazuje, že ruční tvorba není rychlá ani automatická. Je to pomalá, poctivá práce, která vzniká s úmyslem udělat radost a vydržet dlouho.

Kde na Targalu hledat hřejivou ruční tvorbu?

Pokud vás baví ručně pletené, háčkované nebo šité výrobky, můžete na Targalu procházet sekci výrobky. Najdete zde hotové autorské práce od tvůrců, kteří do svých výrobků vkládají čas, zkušenosti i vlastní příběh.

Jestli hledáte něco přesně podle sebe, můžete se podívat také do sekce zakázková výroba. Právě u pletených výrobků může být zakázka ideální cestou, jak získat správnou velikost, barvu nebo úpravu pro konkrétní potřebu.

Pro ty, kteří sami tvoří nebo by se chtěli učit, mohou být zajímavé také materiály a polotovary a kurzy. Ruční tvorba je svět, do kterého se dá vstoupit jedním klubíčkem a několika oky.

Shrnutí: poctivost, barvy a teplo v každém oku

Příběh Jany Novotné a značky jablicko17.cz ukazuje, že ruční tvorba může vyrůst z úplně obyčejného začátku. Z jedné ponožky, která trvala týden. Z přezdívky vzniklé pod jabloní. Z prvního jarmarku, první zákaznice a odhodlání nevzdat to, i když okolí nechápalo.

Dnes Jana tvoří už 16 let. Vede galanterii, plete, prodává, učí, podporuje další tvůrce a buduje značku, která stojí na hřejivosti, poctivosti a jemnosti.

Její tvorba připomíná, že ručně pletený výrobek není jen praktická věc. Je to čas, rytmus, barva, trpělivost, zkušenost a péče. A někdy také přesně to teplo, které si člověk potřebuje obléct.